Aktivity projektu Centrum podpory ohrožených dětí rodin jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Aktivity projektu Preventivní a terapeutické programy jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Odborné sociální poradenství

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Raná péče

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Kolpingova rodina Smečno » Kolpingova rodina Smečno » CLANKY HLAVNI » Postavení dítěte v průběhu rozvodu a po něm

Postavení dítěte v průběhu rozvodu a po něm

Rozvod (či rozchod) rodičů je pro dítě vždy velmi náročnou situací. Ocitá se v  konfliktu loajality vůči matce a otci – tj. vůči nejdůležitějším osobám svého života (to platí ve všech věkových kategoriích „dětí“, tyto pocity prožívají i dospělí potomci), každé dítě chce mít přirozeně kontakt s oběma rodiči.  Situace je o to náročnější, že všechny alternativy pro dítě znamenají  nějakou ztrátu. Větší děti velmi často prožívají pocity viny za rozchod rodičů.

Situace je pro dítě tím horší, čím méně jsou rodiče schopni spolupracovat a komunikovat. Naopak ochota obou nadřadit zájmy dítěte nad partnerské zklamání, zůstat nadále v roli rodiče a respektovat v ní i toho druhého i přes partnerský rozchod a silné emoce, které jej provázejí,  pomáhá dětem situaci lépe zvládnout.

Varianty postavení dítěte:

·         dítě je oběma rodiči shodně informováno o rozchodu, ujištěno, že rozchod se týká partnerského vztahu rodičů, ne jejich vztahu k němu a že nadále bude zachován kontakt s oběma rodiči. Rodiče seznámí dítě se způsobem kontaktu, na kterém se dohodli a oba dohodu dodržují. Přitom se jim daří nezatahovat dítě do partnerských sporů a svého rozvodového traumatu (nepomlouvají a neútočí před dítětem na druhého i když není přítomný, zdržují se komentářů na aktuální život druhého..). Dítě je ušetřeno nutnosti demonstrovat svou loajalitu vůči rodiči. Tato varianta představuje ten nejlepší možný způsob rozchodu rodičů.

·         dítě je rodiči využíváno jako nástroj pomsty jednoho proti druhému, přičemž nezáleží na objektivním podílu viny na rozvodu. Dítě je jedním nebo oběma rodiči neustále popouzeno proti tomu druhému. Rodič dítěti neustále dokazuje, jak mu ten druhý ublížil a ubližuje, či co vše ten druhý dělá špatně. Přitom zapomínají, že tím vlastně zavrhují  i „polovinu“ samotného  dítěte, kterou po partnerovi zdědilo. Jeden nebo oba rodiče se snaží „dostat dítě na svou stranu“.  Často dochází k vzájemnému osočování rodičů z nedostatečné péče o dítě, kdy je dítě bráno jako svědek, dítěti jsou vnucovány „příznaky“ špatného zacházení ze strany druhého rodiče, někdy navíc i sexuálního či jiného zneužívání dítěte.

·         dítě je stéblem poslední naděje toho z rodičů, který se nemůže s rozchodem smířit. Starost o dítě je záminkou k opakovanému kontaktování druhého rodiče. V rámci řešení obtíží dítěte se takový rodič snaží o navození co nejvstřícnější atmosféry a získání přízně bývalého partnera. Dítě se stává prostředkem k opětovnému navázání vztahu.

·         dítě má roli prostředníka, protože partneři spolu nekomunikují, vše vyřizují přes dítě („řekni tátovi, že potřebuješ nové kolo“ „vyřiď mámě, že jí dávám peněz dost..“). Tato role je pro dítě zpočátku nepříjemná, ale časem si na ni může zvyknout a začít ji využívat ve svůj „prospěch“.

·         dítě se stává náhradním partnerem rodiče, se kterým žije. ten se mu se vším svěřuje, konzultuje s ním všechna rozhodnutí, přenáší na něj dospělou, partnerskou komunikaci i starosti. Dítě se tak stává i překážkou k navázání nového vztahu, což podvědomě může rodič vítat a podporovat z obavy z nového zklamání.

·         dítě se stává náhradním terčem,  místo partnera, který odešel („ty jsi celý táta, ten mě taky nemá rád“ „tohle dohadování máš po mámě, s tou se taky nedalo vyjít“), kdy rodič přes dítě ventiluje negativní pocity, které již nemůže projevit partnerovi. Někdy je dítě označováno (navenek či skrytě) za viníka rozchodu, za důvod odchodu druhého partnera.

·         dítě je zanedbáváno, protože oba rodiče jsou pohlceni svými problémy, případně vzájemným „vyřizováním účtů“, či přehazováním zodpovědnosti na druhého rodiče. Děti se tak mohou dostat do závažných obtíží, překračovat meze zákona v naději na získání pozornosti rodičů nebo se ocitají v psychické a citové deprivaci.

Jaké možnosti porozvodové péče o dítě nabízí české legislativa?

Výhradní péče – dítě žije s jedním rodičem, styk s druhým je podstatně omezený a většinou daný soudním rozhodnutím. V praxi to funguje obvykle tak, že dítě je ve společné domácnosti s matkou a u otce tráví každý druhý víkend. Toto řešení u nás přetrvává dlouhé roky, ačkoli odborníci je většinou považují za překonané, protože dítě potřebuje co nejvíce oba rodiče.

Výhradní péče s rozšířeným stykem – dítě je většinu času s jedním rodičem, má jeden stabilní domov, nemusí se neustále přesouvat z místa na místo. S druhým rodičem se stýká velmi často. Bývalí partneři se většinou dokážou bez problémů domluvit, kdo a kdy bude o společného potomka pečovat. Mnohdy k tomu ani nepotřebují soud. Vycházejí si maximálně vstříc, protože na prvním místě vidí zájem dítěte.

Střídavá péče – dítě tráví stejný čas u mámy i u táty. Ještě před několika lety se u rodičů střídalo po dvou týdnech, ale dnes se tato doba zkracuje na jeden týden. Nevidět druhého rodiče až čtrnáct dnů je totiž pro psychiku dítěte velkou zátěží. Záleží však na soudu, jakou délku pobytu zvolí. Může to být i měsíc nebo dokonce půl roku, což se už v extrémních případech stalo. Ústavní soud před nedávnem rozhodl, že střídavá péče se má ve sporech o dítě upřednostňovat. Může to být vhodné řešení, pokud vůči tomuto uspořádání rodiče nemají námitky, respektují se a jsou schopni domluvit se na detailech péče o potomka. Velmi důležité je i to, aby dítě „střídavku“ psychicky dobře neslo. Soud by měl jeho osobnost, psychiku a momentální stav zohlednit. Střídavá péče je velmi sporná v případech, kdy ji rodiče prosazují jen jako formu pomsty vůči bývalému partnerovi. Pro děti je nevýhodné, že se musí neustále stěhovat z místa na místo. Finančně nákladnější, ale k dítěti rozhodně vstřícnější, je model, kdy žije jen v jednom bytě a střídají se u něj rodiče.

Společná péče rodičů – rodiče pečují o dítě podle toho, jak se aktuálně dohodnou. Mezi mámou a tátou se volně přesouvá a jeho potřeby se zabezpečují operativně. Podmínkou společné péče je, že rodiče bydlí v těsné blízkosti a mají mimořádně korektní vztahy. U nás se tento model péče příliš nevyužívá, to ale neznamená, že je nevyhovující. Jen se o něm příliš neví a málokoho napadne, že i takto by mohla péče o dítě po rozvodu vypadat.

Dvacet přání dětí rozvedených rodičů

Co by řeklo dítě svým rozvádějícím se rodičům, pokud by se ho ptali na jeho názor a zajímali se o jeho prožívání?

1.      Nikdy nezapomeňte, že jsem dítě vás obou. Druhého rodiče potřebuji úplně stejně.

2.      Neptejte se mě, koho mám radši. Mám vás stejně rád. Neočerňujte přede mnou toho druhého, bolí mě to.

3.                  Pomozte mi být v kontaktu s tím rodičem, se kterým netrávím většinu času. Vytočte mi jeho telefon    nebo mi pomozte připravit či koupit pro něj k Vánocům či k narozeninám hezký dárek.

4.                  Mluvte spolu jako dospělí lidé. Nepoužívejte mě jako poslíčka mezi vámi, a už vůbec ne se zprávami, které toho druhého zarmoutí nebo rozčílí.

5.                  Nebuďte smutní, když odcházím k druhému rodiči. Nejraději bych byl stále s vámi oběma. Ale nemůžu se roztrhnout na dva kusy jenom proto, že vy jste roztrhli naši rodinu.

6.                  Neplánujte mi nikdy nic na dobu, kdy mám být s druhým rodičem. Část mého času patří mamince, část tatínkovi.

7.                  Nebuďte zklamaní ani se nezlobte, když se vám nehlásím v době, kdy jsem s druhým rodičem. Mám teď dva domovy a musím je dobře oddělovat, jinak bych se ve svém životě už vůbec nevyznal.

8.                  Nepředávejte si mě u dveří druhého rodiče jako balík. Pozvěte toho druhého na chvíli dále a promluvte si o tom, jak byste mohli zlepšit můj nelehký život. Když si mě předáváte, jsou to kratičké chvilky, kdy vás mám oba. Neničte je tím, že se ignorujete nebo hádáte.

9.                  Když se doopravdy nemůžete ani vidět, předávejte si mě ve škole, ve školce nebo u přátel.

10.              Nehádejte se přede mnou. Buďte ke mně alespoň tak zdvořilí, jako jste k ostatním lidem a jak to vyžadujete také ode mě.

11.              Nevyprávějte mi věci, kterým ještě nemohu rozumět.

12.              Dovolte mi přivést si k vám své kamarády. Chci, aby poznali moji maminku a mého tatínka a viděli, jak jsou oba skvělí.

13.              Dohodněte se férově o penězích. Nechci, aby jeden z vás měl peněz moc a druhý málo. Ať se vám oběma daří stejně dobře.

14.              Nesoutěžte o to, kdo mě více rozmazlí. Tolik čokolády bych totiž nikdy nemohl sníst, jak moc vás mám oba rád.

15.              Důležitější než peníze je čas. Ze skvělé společné hry se raduji mnohem více než z nové hračky.

16.              Není nutné stále podnikat nějaké akce a zažívat něco nového. Nejhezčí pro mě je, když jsme veselí, hrajeme si a máme i trochu klidu.

17.              Nechte v mém životě co nejvíce věcí tak, jak byly před vaším rozchodem.

18.              Buďte hodní na babičku a dědečka z druhé strany, i když při rozvodu stáli více u svého dítěte. Stáli byste při mně také, kdyby se mi vedlo špatně. Nechci ztratit ještě své prarodiče.

19.  Buďte féroví k novému partnerovi, kterého si ten druhý našel nebo najde. S ním musím také vycházet.

20.  Buďte optimističtí. Svoje manželství  jste nezvládli, tak zkuste alespoň dobře zvládnout čas poté.

Děkujeme za podporu firmě

Chcete-li nás podpořit


Hlavní účet

2700219491/2010


Dárcovský účet pro děti se zdravotním postižením
157834265/0600

 
 

PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ

Kolpingově rodině Smečno   

Odborné sociální poradenství

Tento projekt je spolufinancován z rozpočtu Středočeského kraje

Aktivity projektu Podpora rodin s SMA a dystrofiemi jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Dobrý anděl


         www.dobryandel.cz

Děkujeme za podporu firmě