Aktivity projektu Centrum podpory ohrožených dětí rodin jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Aktivity projektu Preventivní a terapeutické programy jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Odborné sociální poradenství

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Raná péče

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Problematické a agresivní chování u dětí

S obtížemi a problémy při výchově dětí se ve větší či menší míře setkávají všichni rodiče. Kromě „běžného“ zlobení může ale dojít i k nápadnějšímu problematickému či agresivnímu chování dětí. Pokud se určité nevhodné chování často opakuje, popř. se stupňuje, je dobré zamyslet se nad tím, jak vlastně vzniká a jaký „zisk“ z něj dítě má. Potom můžeme proti takovému chování účinně zakročit.

Chování dítěte vždy vyplývá z jeho prožívání, to znamená, že dítě nezlobí „jen tak, samo od sebe“. Vždy je tu něco, co ho  k tomu vede (ať už je to určitá nespokojenost, či touha po něčem – hračka, pohlazení, pozornost), co neumí dát najevo jiným způsobem. V tom by právě rodiče či vychovatelé měli být dítěti nápomocni – poznat příčinu nespokojenosti a naučit dítě vyjádřit se adekvátnějším způsobem. Nevhodná reakce dospělých může naopak vést k upevnění nežádoucího chování.

Zároveň je dobré si uvědomit, že dítě může tuto potřebu vnímat jinak než my (dítě se může cítit „odstrčené“ i když rodiče si myslí. že se mu věnují dostatečně, popř. že se věnují sourozencům stejnou měrou). Je na dospělém, aby to uměl „nahlédnout i jeho očima“, pochopit a přijatelným způsobem dítěti pomoci situaci řešit. Problematické a agresivní chování  je většinou „voláním o pomoc“.

 

Měli bychom sledovat:

 

A:  co dané chování „spouští“

1.       kdo je přítomen (osoby před kterými, popř. vůči kterým se dítě nevhodně chová)

2.       místo, situace (zda je u toho hodně „diváků“, nebo spíše jen v rodině, popř. jen s konkrétní osobou)

3.       co danému chování předchází (je-li dítě unavené, nevyspalé, po nějaké aktivní činnosti, či spíš po delším soustředění apod.)

4.       co následuje těsně po tomto chování  (dítě se zklidní samo a vypadá to, že se nic nestalo, popř. že dosáhlo toho, co chtělo,  dítě reaguje lítostivě, dítě cítí vinu)

B:  jaký „zisk“ z toho dítě má, proč to dělá

Ä  = reakce podporující nevhodné chování dítěte

©      = reakce podporující nové, vhodnější chování

1.      připoutání pozornosti  -  z pozice dítěte je negativní pozornost  víc než žádná pozornost, popř. jakákoliv činnost je lepší než nuda

Situace: rodiče se věnují svým povinnostem, dítě najednou začne např. házet hračky, plakat,    vztekat se (u školáků to mohou  být  výchovné problémy ve škole, časté poznámky, popř. i zhoršený prospěch, různé nevhodné chování v situacích, kdy se rodiče věnují něčemu jinému apod.)

Ä rodiče k dítěti přiběhnou, uklidňují ho (nebo se i zlobí) =  začnou se mu věnovat a utvrdí tím dítě v přesvědčení, že pokud chce, aby se mu rodiče věnovali, musí před tím dostatečně dlouho a vydatně „zlobit“ (školáci, kteří přinesou poznámku upoutají pozornost rodičů třeba i na celé odpoledne) 

© věnovat se dítěti sami od sebe, než to začne vynucovat,  aby pochopilo, že i když teď děláme něco jiného, že si uděláme  čas i na něj, že mu sami poskytneme dostatek příležitostí ke společné činnosti  

 

2.      obranná agrese – dítě chce abychom slevili ze svých nároků, které jemu připadají neúnosné

Situace: rodiče chtějí, aby dítě splnilo určitý úkol, popř. mu něco zakáží, následuje zlostná, popř. agresivní reakce dítěte (dítě se vzteká, válí se po zemi, kope, bouchá do rodičů, křičí,větší děti odmlouvají, odmítají úkol splnit, zavřou se v pokoji, utečou ven apod.)

Ä rodiče úkol splní za dítě, popř. povolí zakázané – utvrdí tím dítě v přesvědčení, že úkoly či zákazy lze vždy nějak „obejít“

© předem dobře zvážit zda je úkol pro dítě splnitelný, zda jsme schopni dodržet zákaz (u starších dětí zvážit, zda je nutné úkol plnit okamžitě – lepší je dát dítěti určitý časový prostor, do kdy ho má splnit), pak na splnění důsledně trvat. Složitější úkol rozdělíme na postupné kroky, dítě předem upozorníme v čem mu můžeme pomoci, proč to po něm vlastně chceme. U zákazů zároveň říct, za jakých podmínek bude zrušen, do kdy platí – tak, aby to dítě motivovalo k žádoucí  změně 

 

3.      frustrační agrese – strach z nového, nejistota, popř. při přerušení příjemné činnosti

Situace: musíme s dítětem někam do nového prostředí (např. do MŠ, k lékaři) nebo si dítě hraje, věnuje se oblíbené činnosti a je nutné tuto činnost přerušit  - následuje opět agresivní chování dítěte

Ä agrese i ze strany rodičů (křik, bití, výčitky, hrozby – „počkej ve školce si to s tebou vyřídí,  paní doktorka ti dá injekci“, za trest nesmíš ven apod.)

© opět předem dítě upozornit na danou situaci ( že někam půjdeme, co tam budeme dělat, jak dlouho tam budeme apod.). Před začátkem hry, činnosti říct kolik na to má času (hodinky, natažení „minutky“ aby dítě mělo přehled, kolik času mu ještě zbývá), starším dětem říct, co od nich budeme potřebovat a nechat na jejich zvážení kdy to udělají.

   

4.      hranicotvorné chování – Hranice potřebuje každé dítě, jsou pro něj zdrojem pocitu bezpečí (přes to že má tendenci zkoušet jejich platnost, zjišťovat „co to udělá“, když je překročí). Pokud rodiče dítěti poskytují odpovídající hranice, zároveň ho tím ubezpečují, že jim na něm záleží, že nedovolí, aby se dítěti něco zlého stalo. Tím, že hranice chybí, popř. jsou nejasně vymezeny je tato základní potřeba neuspokojována a dítě tím nutíme k novým „zkouškám a cestám“ jak je najít.

Situace: dítě hledá mantinely, co ještě může, co už ne, ujišťuje se zároveň o tom jak jsou rodiče důslední (např. posouvání doby spánku, pozdní příchody domů) 

Ä nevhodné jsou  extrémy – příliš úzké hranice, „nesmí se nic“ X  žádné hranice, může se všechno, dítě z toho cítí - „je nám jedno co děláš“   X   hranice se posouvají podle nálady dospělého „jednou to platí, podruhé to neplatí“, popř. mezi rodiči je neshoda, jeden něco zakáže, druhý to povolí  

©  rodiče se domluví na rozumných základních pravidlech – to co budou oba vždy vyžadovat, společně pro dítě „vymezí bezpečný prostor“, ve kterém se už dítě může samostatně pohybovat (s věkem dítěte by se tento prostor měl zvětšovat, dítě by se mělo postupně učit samostatnosti a zároveň přebírat  zodpovědnost za svá  rozhodnutí)   

 

5.      získání věci, výhody – dítě chce získat určitou věc

Situace: u malých dětí jsou to „scény“ před hračkářstvím, v obchodě, u starších dětí výčitky a slovní agrese typu „všichni to mají, jen já ne“

Ä opět nedůslednost, pokud scéna či jiné nevhodné chování trvá dlouho a rodiče si už neví rady tak povolí a dají dítěti to co chce – utvrzují dítě v nesprávném přesvědčení, že věc dostanou „odměnou za toto chování“

© zvážit možnosti své i dítěte (např. při prohlížení výloh je pro dítě téměř nesplnitelné odolat všemu co vidí- nevystavovat dítě příliš často takovému tlaku, předem mu říct, že mu můžeme dnes něco koupit, popř. že dnes ne – dodržet).U starších dětí je dobré nechat dítě určitým způsobem se „spolupodílet“, nemusí to být jen finanční podíl, lze určitou věcí dítě motivovat např. ke zlepšení prospěchu, pomoci v domácnosti – opět v rámci možností dítěte a ne za každou věc, kterou dítěti koupíme (abychom dítě nenaučili, že vždy platí „něco za něco“)

 

C:  na základě získaných informací (bod A, B) situaci řešit

1. vyhasínání – odstraníme to, co nevhodné chování posiluje –tj. odstraníme „zisk“, který z toho dítě mělo

2. výměna – dovolíme dítěti to, co má rádo („zisk“) v okamžiku žádoucího chování

3. posilování- chválíme dítě  v situacích (a sami  je vyhledáváme) kdy se chová správně (je chyba brát správné chování jako samozřejmost a všímat si dítěte jen ve chvílích kdy „zlobí“)

 

Ve výchově, stejně jako v jiných oblastech platí, že čím dříve danou situaci řešíme, tím méně úsilí nás i dítě to bude stát a tím bude náprava účinnější.

Předem musíme očekávat, že se dítě bude k nevhodnému chování zpočátku vracet, aby si ověřilo, zda tím opět nezíská dané výhody – tzn. musíme být vytrvalí a důslední.

Ještě důležitější je uvědomit si , že výchova dětí s sebou vždy nese určitá úskalí, kterým se nevyhneme, ale která lze zmírnit citlivou a zároveň důslednou výchovou. 

Literatura:

Z.Matějček – Co kdy a jak ve výchově

J.Prekopová – Malý tyran

M.Šebek – Neklidné děti a jejich výchova

S.Severe – Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly

Šimanovský, Mertin – Hry pomáhají s problémy





Annette Kast-Zahn: Jak společně s dětmi zvládat výchovné krize

Knížka určená rodičům dětí předškolního a mladšího školního věku, kteří se potýkají s výchovnými problémy typu: Jak se mám zachovat, když mé dítě odmítá dělat to, co dělat musí? Co mé dítě opravdu potřebuje a co pouze chce? Jak máme být fér a zároveň důslední? Jak zabránit tomu, aby běžné konflikty přerostly ve větší problém?

Autorka velmi přehledně odpovídá na tyto a další otázky, rodiče si mohou sami odpovědět na řadu praktických dotazníků a zjistit tak objektivnější pohled na daný problém. Důležitou součástí knihy je pak rozbor konkrétních situací a způsob jejich řešení. Myslím si, že tato kniha může pomoci řadě rodičů, kteří si nejsou jistí, zda je jejich výchovný postup správný. Najdou tady praktické rady a nové možnosti řešení aktuální situace.  (více informací ke stažení)

 

Gary Chapman: Pět jazyků lásky

Máte pocit, že Vás partner nemá rád jako dřív?  Zdá se Vám, že ač se oba snažíte, nedaří se Vám dát tomu druhému najevo svou přízeň a lásku tak, aby tomu porozuměl? Říkáte si častěji, že Vám v kontaktu ze strany partnera „něco chybí“? Na tyto a podobné obtíže Vám může pomoci hledat odpověď kniha Pět jazyků lásky. Je zaměřená na problematiku partnerského soužití ve chvílích, kdy se ze vztahu vytrácí zamilovanost a partneři cítí potřebu posilovat svůj vztah, aby se stal vztahem obohacujícím a harmonickým. Autor vnímá ve vztahu jako klíčovou potřebu být milován – ta stojí ve středu manželství a je nezbytná pro naše emocionální zdraví.

V knize je uvedeno pět primárních jazyků lásky, které si odnášíme ze své původní rodiny a díky svému osobnostnímu zaměření. Jsou to:  

  • slova ujištění, kterými oceňujeme hodnotu druhého
  • poskytování pozornosti, kdy se dokážeme vžít do potřeb toho druhého a dát mu najevo svou blízkost
  • jazyk darů, kdy toho druhého zahrneme maličkostmi, které ho potěší, které jsou vyjádřením naší potřeby udělat mu radost
  • skutky, kterými druhého obklopíme praktickou péčí
  • fyzickým kontaktem, kterým vyjádříme svou přízeň, něhu a radost z blízkosti

Součástí knihy jsou praktické rady, jak poznat svůj a partnerův „jazyk lásky“  a jak mu v jeho jazyce vyjádřit svou náklonnost. Čtenáři si tak mohou obohatit  svůj způsob chování a jednání s partnerem. Celý článek

 

Alimenty v poslanecké sněmovně

Jako poradce v rodinné poradně, řešící porozvodovou problematiku, jsem častým posluchačem stížností typu: " Směšné alimenty mého bývalého manžela nestačí ani na to základní, ale nic s tím neudělám, je podnikatel a daňové přiznání má záměrně mínusové" nebo "Bývalý muž je veden na pracáku, na černo má třicet tisíc a doslova se mi vysmívá". V poradně mi brečí muž, jak je špatný rok a za pár dní ho vidím v nejnovějším Mercedesu. Z druhé stránky mě vypráví žena, jak těžké je udržet děti na všech těch fiančně náročných kroužcích a dalším šetřením vyjde najevo, že děti prakticky nikam nechodí. Celý článek

 

Virtuální vztahy

 SMS, internet, chat, blog, Facebook...., nástroje moderních technologií usnadňující komunikaci. Kdo je ovládá je informačně napřed. Kdo je používá má šanci v jedné chvíli komunikovat se stovkou dalších lidí a jeho šance, například na seznámení, na první pohed stoupají. V praxi se ale bohužel stále častěji setkávám s faktem, že kvalitě vztahu moc neprospívají. Celý článek

„Umění není pouze podstatné jméno. Je i slovesem, které se děje. Ku pomoci člověku samému.“  Jaroslava Šicková-Fabrici, sochařka a arteterapeutka

Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jana Hamáčka a náměstkyně ministra zdravotnictví JUDr. Lenky Tesky Arnoštové, Ph.D. pořádá seminář s názvem „Žijeme tu s vámi, podejte nám pomocnou ruku“
Pozvánku si můžete prohlédnout ZDE (dokument Adobe PDF)ZDE

Za zvláštnostmi  chování a jednání vašeho dítěte může stát  ADD (porucha pozornosti) anebo ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). I přes dostatečnou informovanost laické veřejnosti, se můžeme stále ještě setkat s mylně chápanými příčinami a projevy těchto obtíží.  Co tedy tato označení znamenají? Dříve označované lehké mozkové dysfunkce (LMD) jsou podle nové klasifikace ADD a ADHD - tato klasifikace víc vypovídá o projevech než o příčinách vzniku této poruchy.

Dne 10.5.2016 se naše organizace zastoupená Mgr.Ladou Náprstkovou zúčastnila Setkání zástupců OSPOD a NNO poskytujících služby v náhradní rodinné péče ve Středočeském kraji.

Ačkoli v letošním roce MPSV finančně nepodpořilo projekt „Podpora rodin se SMA a dystrofiemi“, považujeme péči o tyto rodiny za velmi potřebnou a užitečnou, a tak se budeme snažit, aby plánované setkávací akce proběhly v avizovaných termínech.

Průběžně se snažíme získat finanční prostředky na uhrazení nákladů na asistenční služby k dětem a také na doprovodný program pro děti i rodiče z jiných zdrojů.

Hyperaktivita se projevuje nadměrnou čilostí, neposedností a neklidem dítěte. Často je součástí celého souboru příznaků označovaných jako LMD (lehká mozková dysfunkce) nebo také ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou).

Tak se jmenovala konference, která se dne 31.3.2016 konala pod záštitou 1.místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Jermanové a Mgr. J. Hanzlíkové, náměstkyně ministryně MPSV.

Prezentaci "Postavení pečujících osob v důchodovém systému ČR" si můžete projít ZDE (prezentace MS Powepoint)ZDE

Ve dnech 4. - 6. 3. 2016 se konal první psychorelaxační pobyt pro rodiny s malými dětmi s DMD a jejich sourozenci. Pobyt se uskutečnil z iniciativy paní Jitky Reineltové z organizace Parent Project ve spolupráci s Kolpingovou rodinou Smečno. Pobytu se zúčastnilo 7 rodin. Asistentky se staraly celkem o 10 dětí v rozmezí od 1 roku do 5 let. Rodiny se sešly v páteční podvečer. Na programu bylo vzájemné seznámení rodin a poskytnutí různých zajímavých a důležitých informací ohledně nemoci, pomůcek, výživových doplňků, klinických studií a mnoha dalších oblastí.

 

Dne 25. února 2016  se naši zástupci zúčastnili workshopu v Praze na téma „Léčba Duchennovy svalové dystrofie pomocí kmenových buněk“.

Přednášejícími byli doc. MUDr. Petr Vondráček, Ph.D. a prof. MUDr. Eva Syková, Dr.Sc.

Děkujeme za podporu firmě

Chcete-li nás podpořit


Hlavní účet

2700219491/2010


Dárcovský účet pro děti se zdravotním postižením
157834265/0600

 
 

PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ

Kolpingově rodině Smečno   

Odborné sociální poradenství

Tento projekt je spolufinancován z rozpočtu Středočeského kraje

Aktivity projektu Podpora rodin s SMA a dystrofiemi jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Dobrý anděl


         www.dobryandel.cz

Děkujeme za podporu firmě