Aktivity projektu Centrum podpory ohrožených dětí rodin jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Aktivity projektu Preventivní a terapeutické programy jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Odborné sociální poradenství

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Raná péče

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

HRY a PASTI v nás

S blížícím se koncem roku se lidé často zamýšlí nad vším doposud prožitým a přemýšlejí, co a jak udělají jinak po symbolickém předělu, tedy po Novém roce.

Nebudu kouřit, pít,

budu vždy dobrou náladu mít,

nebudu hartusit a klít,

budu s úsměvem svůj život žít.

V článku se zamýšlím spolu s P. Watzlawickem, významným psychologem a rodinným psychoterapeutem,  nad některými hrami, které hrajeme sami se sebou a ovlivňují bohatou měrou náš život. Doufám, že poslouží k zamyšlení i pousmání.

Hry s minulostí aneb „Proč jsem si, já nešťastná, nevzala Pištu Hufnágla!“

Bejvávalo, bejvávalo dobře

 

Sedím a poslouchám vyprávění o mládí, které bylo jiné, než je to teď. Bylo plné plné lásky, síly, bojovnosti. Sedím a poslouchám vyprávění o minulém režimu, který byl prost stresu a plný jistot. Sedím a poslouchám, kterak dříve měli rodiče více moci nad svými dětmi. Sedím a přemýšlím, je to doopravdy tak rozdílné, co bylo dřív a co je nyní? Pravděpodobně ano, protože svět i my procházíme neustále změnou. Co nás tedy může vést k lpění na minulosti či na jejím velebení?

            Pečlivým filtrováním vzpomínek můžeme úspěšně dojít k přesvědčení, že minulost je naším ideálem. Zní to trochu jako paradox. Ideál je vzor, cíl, sen, a proto patří časově spíše do budoucnosti. Stavět si do očí jako cíl něco, co se stalo a z logických důvodů se už úplně nevrátí, se zdá jako pošetilost. Ovšem své opodstatnění to má.

Činíme tak například z touhy odvrátit svou pozornost od toho, co se děje právě teď. Nejsme-li spokojení se svým životem nebo je-li pro nás daná situace neúnosná, oslava minulosti nám může umožnit svést vinu na samotný vývoj věcí. Pak můžeme bez okolků hanit přítomnost, protože jsme  úspěšní a šťastní byli.

Tato cesta ovšem málokdy vede ke štěstí. Utvrzuje nás v tom, že to nejlepší jsme již prožili. Posiluje beznaděj a nedovolí nám hledat, co se nám daří teď, natož těšit se na to, co přijde. Cesta z toho může vést přes rozpomenutí se na celistvost minulosti, vzít zpět do vzpomínek vše, co do nich patří. Zároveň můžeme aktivně hledat to dobré v současnosti. Může i nemusí to být snadné, ale jistě to za zkoušku stojí.

Původce mého osudu

 

Kdybych ji tenkrát nepotkal, můj život by byl úplně jiný. / Že já jsem si tenkrát vzala tu cigaretu. Skutečně je má jedna událost v našem životě takovou moc? Není tomu třeba i trochu jinak? Pokud budeme svědomitě pátrat v minulosti po počátečním impulzu toho, co se děje nyní, jistě něco najdeme. Ještě lépe uděláme, když najdeme původce, tedy člověka, který vše způsobil. Byl někdo, kdo nás s tou dívkou seznámil? Nabídl nám někdo zmíněnou cigaretu. Pak máme vyhráno. Máme omluvu pro vše, co je teď a s čím už se nedá nic dělat.

Když nenalezneme věrohodného původce v reálném světe, můžeme vždy mít po svém boku zlé sudičky, smůlu lepící se na paty, vyšší síly. Ty si lze pozvat na pomoc tím, že o nich začneme uvažovat a hledat důkazy o jejich existenci. Pokud je máme, už nikdy se nebudeme muset zabývat tím, jak být spokojený se současným stavem nebo hůř, jak to změnit.

Pozor ovšem na selský rozum nebo na okolí, které by nám mohlo pomoc vidět věci v širších souvislostech. Může to ovšem stát za zkoušku a odměnou nám bude právě ta změna, které se obáváme.

           

Hry s budoucností aneb „Musíte se na život připravit!“

 

Cíle

 

Mít před sebou nějaký cíl je jistě výhodné, jelikož víme, kam směřujeme. Na internetu, v tisku či v knihách je mnoho napsáno o tom, jak si nastavit cíle pro všechny oblasti našeho života. Zajímavé na tom je, jak s těmito cíli zacházíme a k čemu dalšímu kromě směřování slouží.

            Nastavení osobního cíle není jen tak. Cíl a jeho plnění může být v našich očích nebo i v očích okolí důležitým měřítkem úspěchu, odrazem osobnosti. Nedodržení cíle bývá označováno jako neúspěch, zmar a lenost. Musíme volit tedy cíle vhodné, tj. vysoké, daleké, aby jejich dosažení bylo dostatečně těžké a trnité. Aby nám cíle pomohly začlenit se do skupiny úspěšných, ctižádostivých, podnikavých apod., je nasnadě nastavit si je přesně podle jimi uznávaných hodnot.

Výhodou těchto cílů je možnost o nich často hovořit a sklízet obdiv i úctu. Pokud se nám nepodaří vyrazit na cestu za jejich plněním, nevadí, každý přeci musí pochopit, že je to opravdu ale opravdu obtížný cíl. Pokud ztroskotáme, všichni nás i tak mohou ctít za naši odvahu se vůbec na tak trnitou cestu vydat.

Takové cíle mohou být pro mnoho z nás nemotivující a cesta za nimi vyčerpávající natolik, že syndrom vyhoření se bude připravovat na svou příležitost. Dokonce i kouzlo se může rázem vytratit, když okolí objeví trik s vysokými cíly a naše vzdušné zámky se rázem rozplynou.

Ať tyto triky děláme či nikoliv, je vždy dobré mít v kapsách cíle reálné, možná i dosažitelné, ale hlavně by tyto cíle měli být jen naše. Pokud budou vycházet pouze z nás, pak cesta za nimi bude znamenat cestu za vlastním štěstím.

Očekávání a předpoklady

Jedním ze základních mechanismů přežití je schopnost člověka učit se, poučit se a příště odhadnout blížící se nebezpečí. Co se ovšem stane, pokud se pokusíme předpokládat a připravit se na vše, co nás čeká. To vyžaduje důkladné promyšlení všeho, co by mohlo v očekávané situaci nastat. Jako například pán, který chtěl potěšit svou ženu květinou. Stál před květinářstvím a přemýšlel, jakou květinou by udělal ženě největší radost. Koupí růži. Co když se ženě nelíbí růže. Koupí chryzantému. Bude se jí líbit? Pokaždé se jí líbí něco jiného. Kdo se v tom má vyznat. Bude z toho vůbec mít radost? Neřekne, proč jsem jí tu kytku koupil? Co já jí na to řeknu? Když jí řeknu, že protože ji mám rád, nebude jí to podezřelé? Začne určitě žárlit. To zas bude výčitek. Proč mi alespoň chvilku nevěří. Určitě mi připomene včerejší večírek s kolegy. ………………………………………………………………………. Jak myslíte, že příběh skončí?Nebo i jinak, skončí tento příběh?

            Naše očekávání a předpoklady jsou pro nás pastí, pokud je neumíme opustit a necháme se jimi ovlivnit natolik, že už nejsme schopni vnímat původní myšlenku, původní záměr. Přemýšlení co kdyby nás dovede ke katastrofickým scénářům, které by mohly odradit i toho nejodvážnějšího. Pokud předpokládáme všudypřítomné problémy a snažíme se jim vyhnout, stanou se součástí našeho života. Mohou hatit naše skutečné plány a naše snaha zabránit jim může způsobit, že si zabráníme žít vlastní život.

            Život je změna a pokaždé na nás může čekat nová výzva. Ať se to může zdát neuvěřitelné, někdy to stojí za to riskovat a poznávat nové a netušené. Václav Havel o tom napsal v dopise Olze z 17.1.1981: „..nikdy nekončící napětí mezi živou zkušeností smyslu na jedné straně a jeho nepoznatelností na straně druhé dává to pravé vnitřní napětí i všem činům, jimiž se člověk představuje jako člověk.“

V duchu aforismu G.B.Shawa „V životě jsou dvě tragédie. První, když se nám nevyplní, co si přejeme a druhá, když se nám to vyplní.“, vám všem přeji život plný naděje.

Klára Kolátorová

Použitá literatura:

WATZLAWICK, P., Úvod do neštěstí, vyd. 2, Portál, Praha, 2010, ISBN 978-80-7367-675-9

HAVEL, V., Dopis Olze 17.1.81, dostupný na http://www.vaclavhavel-library.org

Děkujeme za podporu firmě

Chcete-li nás podpořit


Hlavní účet

2700219491/2010


Dárcovský účet pro děti se zdravotním postižením
157834265/0600

 
 

PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ

Kolpingově rodině Smečno   

Odborné sociální poradenství

Tento projekt je spolufinancován z rozpočtu Středočeského kraje

Aktivity projektu Podpora rodin s SMA a dystrofiemi jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Dobrý anděl


         www.dobryandel.cz

Děkujeme za podporu firmě