Aktivity projektu Centrum podpory ohrožených dětí rodin jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Aktivity projektu Preventivní a terapeutické programy jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Odborné sociální poradenství

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Raná péče

Služba je spolufinancována z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Hyperaktivní dítě

Hyperaktivita se projevuje nadměrnou čilostí, neposedností a neklidem dítěte. Často je součástí celého souboru příznaků označovaných jako LMD (lehká mozková dysfunkce) nebo také ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou).

Důležité je uvědomit si, že příčiny těchto potíží jsou v organismu dítěte, nikoliv ve výchově, v rodinném či školním prostředí. Nedávejme je tedy za vinu sobě, škole ani dítěti.

 

Nečastější projevy hyperaktivních dětí a co s nimi:

 

1)       Nápadně zvýšený motorický neklid a pohyblivost (dítě si stále s něčím hraje, nevydrží chvíli v klidu, vrtí se )

·         často střídat činnosti různého druhu ( v intervalu 5 –10 minut, např. čtení x volný pohyb x psaní x hra apod.)

·         umožnit dítěti měnit polohu při práci (u stolu sedět x klečet x v sedu na zemi apod. – podle charakteru činnosti)

·         dopřát mu dostatek příležitostí k pohybu i k relaxaci a uvolnění (dítě si neumí samo odpočinout)

·         drobný motorický neklid netrestat, neupozorňovat na něj (poposedávání, šoupání nohama), zklidnit dítě spíše dotekem, očním kontaktem apod.

využít situací kdy je dítě v klidu a na tuto skutečnost upozornit, ocenit = posilovat u dítěte žádoucí způsob chování

2)       Motorická neobratnost (může se projevovat v celkovém pohybovém projevu nebo pouze v manuální zručnosti dítěte, má obtíže u činností vyžadujících koordinaci pohybů, problémy v sebeobsluze apod.)

·         ocenit i dílčí drobné úspěchy, přesto, že jiné děti zvládají mnohem více

·         využívat netradiční a atraktivní činnosti zaměřené na rozvoj jemné motoriky (drobné a přesné pohyby rukou) – modelování, hry s barvou, provlékání barevných vlnek do papíru, lepení modelů, puzzle apod.

·         složitější pohyby a činnosti rozdělit na menší celky, zvládat je postupně

·         cvičit orientaci v prostoru – pohybové hry, dostatek prostoru k pohybu

3)       Poruchy řeči  ( děti jsou artikulačně neobratné, mají problémy s vyslovováním delších a obtížnějších slov, obtíže při tvorbě pojmů – pochopení obsahu slov jako např. nábytek, oblečení, dopravní prostředky apod.)

·         v případě větších obtíží zajistit odbornou logopedickou péči – na klinického logopeda získáte kontakt a doporučení u svého pediatra

·         formou hry procvičovat obratnost mluvidel, rytmizace říkadel, slov, dechová cvičení

·         podporovat rozvoj mluvního projevu – povídat si s dítětem, hry se slovy

4)       Poruchy koncentrace pozornosti a paměti (dítě je málo odolné vůči vnějším vlivům, nechá se snadno rozptýlit, opožděně reaguje, někdy pozornost či paměť ulpí na určitém předmětu a dítě se nedokáže odpoutat)

·         při činnostech vyžadujících pozornost vyhledat tiché místo, bez rušivých podnětů (na stole jen věci, které bude potřebovat, bez obrázků kolem stolu, ne u okna apod.)

·         používat materiály jen s malým množstvím úkolů, krátké texty (aspoň zakrýt ostatní text)

·         pokyny opakovat v klidu několikrát, doplnit je ukázkou, pozornost upoutat dotekem apod.

·         ověřit si pochopení pokynu, nechat si instrukci od dítěte zopakovat

·         střídat odlišné činnosti, atraktivní motivace, využívat názorných pomůcek (podle toho co dítě zajímá, co má rádo), úkoly zadávat v kratší formě (jen několik příkladů, vět, kratší úsek textu apod.)

·         dohodnout si se školou způsob zaznamenávání úkolů a povinností

5)       Poruchy vnímání (dítě má obtíže u zrakového i sluchového vnímání – rozkládání a skládání slov na hlásky, vyhledávání detailů v obrázku; problémy s orientací v prostoru i s pravolevou orientací, hůře vnímají souvislosti a posloupnost, nemají smysl pro systém)

·         využívat různé hry na rozvoj vnímání a orientaci v prostoru a PL orientaci

·         vytvořit dítěti pravidelný řád, aby vědělo co bude následovat, bylo na to připravené, mělo dostatek spánku (hyperaktivní děti potřebují pravidelný režim více než jejich vrstevníci – neumí přiměřeně reagovat na nečekané situace, změny prožívají s úzkostí, jsou podrážděné a zvyšuje se jejich neklid)

·         vytvořit dítěti i systém v rozvržení věcí na stole, v aktovce, v osobních věcech a pomoci mu tento systém udržet

·         klást před dítě krátké a jednoduché cíle, aby vidělo pokrok, dlouhé cíle rozdělit na malé splnitelné úseky

6)       Poruchy emocí (dítě se chová impulsivně, zbrkle, má sklon k silným citovým reakcím i na nepatrné podněty, prudké výkyvy nálad a výkonnosti; často si neuvědomují dosah svého konání a jednání, neví co se od něj očekává)

·         za impulsivní chování dítě netrestat, výbuch nechat odeznít, usměrnit spíše dotekem než slovně, po odeznění v klidu rozebrat situaci

·         předem dítě seznámit s neobvyklou situací, s novým úkolem (proč to chceme, jaký bude průběh, co od něj čekáme, jak dlouho to bude trvat apod.), omezovat činnosti na rychlost, se závoděním

·         stanovit dítěti určitý řád v tom co se od něj očekává (citlivě a přiměřeně, aby bylo schopné je dodržovat) co je vhodné, co není, co se nebude tolerovat – důsledně dodržovat

·         pozitivní hodnocení celé situace – příště to zvládneme lépe, upozornit na to co se povedlo – posilovat správný způsob chování

·         ubezpečovat dítě, že ho máme rádi, že mu chceme pomoci, že není na své problémy samo

7)       Nerovnoměrný vývoj (v některých oblastech je dítě průměrné až nadprůměrné, v jiných je na mnohem nižší věkové úrovni (např. dobré rozumové schopnosti a jemná motorika na nízké úrovni apod.)

·         posilovat sebedůvěru dítěte oceňováním dobrých výkonů, upozornit na to co už zvládá dobře

·         spolupracovat s odborníky na nápravě oslabených oblastí

·         stanovit přiměřené cíle a úkoly, začít u toho co dítě zvládá, postupovat po jednotlivých krocích (např. zlepšení čtení – rychle číst jednotlivé hlásky – čtení slabik – jednoduchá slova – jednoduché věty – těžší slova  atd.)

 

8)       Nedostatečné sociální dovednosti (dítě neumí dobře odhadnout jak jeho chování působí na ostatní, neuvědomuje si dosah svého jednání, neučí se těmto dovednostem spontánně jako druzí, nezná správné vzorce chování - je častěji trestáno, napomínáno)

·         vysvětlovat dítěti jak má určité situace řešit, klidně jej upozorňovat na nevhodné chování, nabízet mu jiné možnosti a způsoby, upozorňovat ho na situace, kdy to zvládlo dobře

·         otevřeně s ním mluvit a svých pocitech, které jeho chování způsobuje

·         umožňovat a nabízet dítěti řadu společných, příjemných aktivit v rodině i s jeho kamarády, spolužáky

Závěrem : výchova hyperaktivního dítěte je velmi náročná, ale v naprosté většině případů vede ke zdárnému konci. Je důležité stále si uvědomovat, že dítě sice většinou ví jak se má chovat, ale sebekontrolu nezvládá i když si to přeje a snaží se. Proto by dítě stále mělo vědět a být ujišťováno, že ho máme rádi i když nás někdy hodně zlobí.

Doporučení vhodného přístupu k hyperaktivnímu dítěti  - „Desatero“  Prof. PhDr. Z. Matějčka

1)      Trpělivost, klid a optimistický výhled do budoucna (s vyzráváním centrální nervové soustavy obtíží ubývá)

2)      Povzbuzení, pochvala a ocenění dítěte (chválit dítě i za snahu, upozornit na to co udělalo správně)

3)      Nedopustit, aby se dítě něco naučilo špatně (děti ulpívají na tom co se už naučili a těžko se přeorientují i na lepší postup – např. nesprávné návyky při čtení)

4)      Ne úkol, ale spolupráce (děti jsou méně samostatné, potřebují pomoc a vedení častěji než vrstevníci)

5)      Málo a často (na jednom úkolu pracovat 10 minut, pak zcela jinou činnost)

6)      Hodně pohybu (nervová soustava dítěte si při pohybu odpočine a pak je lépe připraveno k práci)

7)      Využít zájmu (motivovat pozitivně k dané činnosti, dítě déle udrží pozornost, výkon je mnohem lepší)  

8)      Zabránit pocitům méněcennosti (předcházet opakovaným zážitkům neúspěchu, hledat oblasti, kde dítě vyniká a ty zdůrazňovat)

9)      Příznivé ovzduší v celé rodině (naučit dítě, že určité zásady se musí respektovat, ale aby zároveň cítilo naši lásku a pochopení)

10)  Spolupráce rodiny a školy (vzájemná informovanost o obtížích dítěte, společný postup při jejich řešení)

Doporučená literatura:

J.U.Rogge – Děti potřebují hranice

Šimanovský, Mertin – Hry pomáhají s problémy

Rezková, Zelinková – Koncentrace pozornosti

M. Šebek – Neklidné dítě a jeho výchova

A.Sagi – Problémové dítě v MŠ

Z.Matějček – Co děti nejvíc potřebují

kol. autorů – Maxi hádanky – doplňovačky – hlavolamy

E. Mádrová – Učíme se hrou

  

Děkujeme za podporu firmě

Chcete-li nás podpořit


Hlavní účet

2700219491/2010


Dárcovský účet pro děti se zdravotním postižením
157834265/0600

 
 

PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ

Kolpingově rodině Smečno   

Odborné sociální poradenství

Tento projekt je spolufinancován z rozpočtu Středočeského kraje

Aktivity projektu Podpora rodin s SMA a dystrofiemi jsou podpořeny z dotačního programu Rodina

Dobrý anděl


         www.dobryandel.cz

Děkujeme za podporu firmě