Sociální izolace, která je jedním z nejdůležitějších opatření, přináší pro všechny mnoho těžkostí také v psychické a vztahové oblasti, které pro některé z nás mohou být obtížně zvladatelné. Některé z větší izolace přímo vyplývají, jiné jsou způsobené špatnou dostupností potřebných služeb. Také naše poradna je dočasně pro osobní konzultace uzavřena.

Z některých zahraničních informací vyplývá, že v době karantény narůstal výskyt patologických jevů jako je domácí násilí. https://a2larm.cz/2020/03/v-dusledku-omezeni-volneho-pohybu-behem-koronavirove-epidemie-hrozi-narust-domaciho-nasili/ . Pamatujme na to, že ani v současnosti nepřestaly platit zákony, že domácí násilí je vážný jev, který má být i nyní oznamován a že společnost stále má nástroje jako proti němu bojovat a pomoci jeho obětem.

Izolovanost od kontaktů a nutnost trávit mnoho času pouze v úzkém rodinném kruhu v kombinaci s obavami o budoucnost však nějakým způsobem dopadají úplně na všechny. Paradoxně mohou být ohroženější ti, kteří většinou užívají takové copingové (zvládací) strategie, které se zaměřují na řešení problému. Ty, v situaci kdy nemáme řešení v našich rukou a zdá se, že bude potřeba prostě určitý čas vydržet, mohou selhávat. Může se však podařit tuto energii přesměrovat třeba do pomoci druhým, proto také v současné době nabízí řada lidí pomoc, šije roušky, chodí nakupovat, někdy také komandují ostatní a dávají jim nevyžádané rady.

Na druhou stranu někteří lidé spíše využívají zvládací strategie zaměřené na sebe, na emoce. Jednou z nich může být „brblání“, nadávání na situaci a na její „viníky“, plačtivost. Zde mějme na paměti, že se jedná o přirozenou a v mnoha případech efektivní reakci, které může dotyčným pomoci zvládat úzkost. Těmto osobám pomůže empatie – snaha pochopit jeho emoce, které mohou být na první pohled jiné než by napovídalo chování.

Zdá se tedy, že v současné době bude naším nejdůležitějším nástrojem tolerance. Ta se dá aktivně posilovat. Zkusme si vždy záměrně, úmyslně říci co nás na tom či onom chování štve? Neutvořili jsme si nějakou hypotézu, teorii o tom proč se chová zrovna takto? Zaznívají v ní absolutní slova jako pokaždé, nikdy, všichni, nikdo. Zkusme to „přísně vědecky“ srovnat se svou zkušeností, opravdu je to vždycky...? Můžeme tedy to, co nás rozčiluje přeformulovat na: když někdy..., tak mě to... a já bych potřeboval, chtěl aby... . Nemělo by to být tak těžké a věřím, že to zvládneme.

Milí přátelé,

z izolačních experimentů vyplývá, že lépe se situací izolace vyrovnávají skupiny, které jsou pestré, ty které už mají zkušenost s řešením konfliktů a také to, že postupem času izolované skupiny spíše nalézají způsoby jak konflikty řešit a snižuje se jejich frekvence. Karanténa v nějaké podobě ještě potrvá, snad již v řádu týdnů budeme mít přesnější informace jak dlouho a jaká opatření budou ještě nutná. Do té doby bychom se s vámi rádi dělili o nápady naše či našich kolegů jak situaci zvládat. Prosím pamatujte, že jsme stále v rozsahu provozní doby k dispozici k telefonickým či emailovým konzultacím. Tento způsob sice přináší některá omezení, zároveň však může být v některých aspektech přínosný. Neváhejte je tedy využít.

Přejeme Vám všem pevné nervy a těšíme se zase na viděnou.